Na místo dorážím včas, jen můj odvoz nestíhá. Vyrážíme v 9.20 (v devět mám být normálně v práci) a přijíždíme v 9.30. Rychle si dám věci do skříňky a rychlým poklusem přicházím na své pracoviště, kde mě můj šéf vítá, jak kdyby se nic nestalo. Teda, necpala jsem mu pod čumák, že jsem přišla pozdě, ale tvářila se, jako by nic.
9.40 - 13.30 Do oběda zvládáme několik OCT a angiografií a já ještě během toho dělám perimetr a dvě presbyopické refrakce.
13.30 - 15.20 - oběd, začínám si myslet, že je tohle místo fakt svým způsobem neuvěřitelné. :D
15. 20 - 17.20- říkám si, že je to dnes naprostá pohoda, žádné šoky, jak mi bylo avizováno.. a hned jak si to doříkávám, tak jsem volána na 3 perimetry. Jedno s mladší holkou jak já, která následkem juvenilního glaukomu přišla o zorné pole 1 oka. Test dělám 2. Další paní, která neuměla anglicky a naprosto si dělala s očima co chtěla při vyšetřování. Nakonec jsem jí to i zpomalovala, aby to stíhala (zkuste si 10 minut koukat do obrazovky na absolutně nudné oko :D ... a pak 10 na druhé) a hned v závěsu i týpek s atypickou slepou skvrnou a mojí 10x provedenou recentraci. Uf.
17.20 - přichází za mnou můj drahý a milý Dr. Potamitis s otázkou, zda jsem ok. Říkám, že ano. Dává mi za úkol změřit jednoho doktora, ať se ujistí, že to umím. No, pěkné. Jdu za tím doktorem, jak dlouho bude ještě ordinovat, že prý do 18.00. Vzhledem k mým večerním plánům od osmi, nemám šanci vše stihnout. Se sklopenýma očima to u obou ruším. Prostě nestíhám. Doktor, kterému jsem měla dělat refrakci, to bere naprosto v pohodě a domlouváme si termín na čtvrtek. Doktor Potamitis také říká, že se nic neděje, nicméně dodává otázky: Kam jdeš? S kým? Jak ty lidi znáš? Od kdy jdeš? Připadám si jak na výslechu s lampičkou u hlavy. Večer je mi ale vysvětleno, že je to typicky kyperské chování, že se pomalu vyptávají i na to, kolik roliček toaleťáku za měsíc spotřebujete, takže se prý nemám strachovat.
18.00 - první odchod na čas, nechce se mi tomu věřit. S pevným odhodláním přicházím na autobusovou zastávku, že už prostě pojedu autobusem.
18.05 - čekám na autobus.
18.20 - neodejdu
18.30 - ani když mě budou na kolenou prosit
18.40 - teď už bych sice byla pěšky doma, ale já prostě pojedu autobusem
18.47 - autobus přijíždí!
19.15 - jsem doma
19.15 - 20.00 - příprava na ono veliké a očekávané setkání s jednou velmi významnou osobou.
20.05 - setkávám se s Pambosem, IAESTE bráchou Michala Zálešáka, a předávám mu slíbený dárek. Společně se připojujeme k traineekům a Demi a jdeme si sednou na náměstíčko hned před koleje.
20.30 - cožeeee? Zjišťujeme, že to tam je o 2 € levnější za jednotlivá pití než kdekoli jinde. Tady se nám bude líbit! :) PS, nakonec, až do našeho odchodu v 23.00, přišla číšnice jen při první objednávce a pak, když sklízela sklo (btw. skleničkou roztříštila přímo pode mnou, tak jsem měla i židličkový odnos. :D Prý budu ale bohatá. :D
23.00 - vyrážíme se kouknout na promenádu a projít se s pivkem v ruce po přístavu. :) Dávám si svoji první pečenou kukuřici. :)
23.00 - vyrážíme se kouknout na promenádu a projít se s pivkem v ruce po přístavu. :) Dávám si svoji první pečenou kukuřici. :)
1.15 - po návratu z procházky ještě dodělávám pár potřebných věcí na počítači a jdu spát. :)
VĚDĚLI JSTE, ŽE má Limassol příšerný systém odpadních trubek, které se často ucpávají? Nejvíce za to mohou použité kondomy, které se vyhazují nezauzlované. V trubce se naplní vodou a v momentě, kdy se roztáhnou, ji celou ucpou.
Summary in english:
I went to the shop and didn't lose a way.
I came to my work about 30 minutes late... nobody cares.
I did a lot of OCT test, Field test and 2 refraction.
I decided that I will go home by bus for first time here... and wait for it fo 42 minutes.
At night I was with my trainees friends and also with IAESTE volunteers in restaurant and on the molos. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat