O víkendu jsem se zúčastnila marketingově profláknutého Adidas Women's Challenge, kde jsem byla jako podpora a vodič mé mamce. Pro ní to byl první závod po půlročním tréninku.
Vzhledem k tomu, že jsem běžela mnohem pomalejším tempem, jsem měla odstup od celého dění a mohla vidět nedostatky závodu s nervy nedrásajícím odstupem.
Zázemí:
Začíná to vstupem do zázemí, kde nevím proč se stojí ohromná fronta. Na půlmaratonech to chápu, většina spěchá na tejpy nebo masáže, tady je to ale s podivem. Hodinu před startem nás pouští dovnitř. Vstupuji i s mamkou. Dávám jí instrukce, kde co je, kam si pak uloží zavazadlo, kde jsou šatny, kde záchody. Postupně se klidným krokem dostáváme k masážím a tejpům, kde pomalu nikdo není. Tím, že je volno a běžím následnou desítku, se na stánku zastavuji a nechávám si dávat tejp. Během toho vyslechnu i rozhovor slečny s fyzioterapeutem:
Mimozemšťanka č. 1.
Mimozemšťanka: "Dobrý den, potřebuji zatejpovat, ale mám alergii na tejpy."
Fyzioterapeut: "Do toho bych nešel."
Mimozemšťanka: "Já si myslím, že by to mohlo být dobré, zkusíme to."
Fyzioterapeut: "Já nevím, jaké je v našich tejpech lepidlo či celkově co vám tu alergii způsobilo."
Mimozemšťanka: "Ne, zatejpujeme to."
Co prosím? Tohle mi hlava nebere doteď. Co bylo tak akutní, že na pětikilometrovou trať potřebovala tejp a riskovala alergickou reakci? Či to byly jen mnou nepochopené námluvy, kde se snažila zaflirtovat před tím, než si nechá osahat nohu?
Po zatejpování ukládám batůžek do úschovny a dávám mamce pár dobrých rad, co může na trati očekávat. Mimozemšťanů totiž poběží nesčetně. A kdo je to vlastně ten Mimozemšťan? Někdo, kdo se najednou objevil na místě, o kterém nic neví, a je zmaten jak GPS v tunelu.
Rada 1: Před tebou poběží spousta Mimozemšťanů, kteří se z hecu přihlásili, pak netrénovali, ale nyní hýří sebevědomím, že to zaběhnou za 25 minut. Tak ti se nám budou motat pod nohy kilometr a půl.
Rada 2 navazuje na Radu 1: Až zjistí, jak moc se mýlili, se s pícháním v boku nečekaně zastaví přímo před tebou.
Rada 3: Pro mimozemšťana je nezbytně nutné se po 3,5 kilometrech občerstvit vodou. Na ní je váben tak silně, že je až schopen z čista jasna najednou ostře zabočit a zkřížit cestu všem, kteří se rozhodnou vydržet dalších 12 minut až do cíle.
Rady vyprávím během cesty do koridoru. Mamka má koridor C. Při přihlašování byl cíl stanoven na 35 minut (první tréninkový kilometr běžela tempem 8:20, následně se ale poctivým tréninkem 3x týdně vypracovala na tempo 6:30). Když ale před sebou vidím četnost Mimozemšťanů, deru se s ní až na pomezí koridoru B a C. Zastavuji se až před Mímozemšťankou 2 a 3.
V čem jsou tak unikátní? Mají na zádech baťůžek! Jedna klasický, druhá Runczech vak. Opravdu? Dokonce si všímám, že se nad tím podivuje i jedna Běžkyně. Obě se pak na sebe vyděšeně podíváme a nervozně začneme pokukovat, kolik takových je před námi.
Výstřel:
Zní Vltava a Mimozemšťanky začnou vydávat souhlasný pokřik: "Hurá, jupíííí, jooo". Chvíli mám pocit, jak kdybych se ocitla na totálním výprodeji u Gucciho. Pomalu se sunu ke startu, rozbíhám se, ale hned po metru narážím do barikády z těl. Otáčím se na mamku, ať si připraví lokty, jdeme do boje proti invazi. Kilometr a půl se prodíráme všemožnýma skulinkama. Rada 1 a Rada 2 je aplikována snad co každý krok.
Od druhého kilometru invaze polevuje. Již ale na třetím nastává ono vábení na vodu. Rada 3, rada 3, rada 3!
Po odběhnutí zbytku Mimozemšťanů k napajedlu, vysvitlo sluníčko, čas neutíkal tak rychle, nastal klid. Dva kilometry plné radosti (teda myslím mé, mamka v ten moment sepisovala závěť s vyděděním, neboť jsme místo tempa 6:30 běžely tempo 6.00). Do cíle jsem ji už jen hlasitě podporovala, čímž doufám jsem namotivovala i další statečné, které ve zdraví přežily souboj s mocnou mimozemskou silou.
Cíl protíná mamka s časem 30:35. Když si před pár lety přivodila otevřenou zlomeninu bérce, zanevřela na sport z opatrnosti o svou nohu. Bylo pro mě překvapením, když pak projevila zájem o to běžet 5kilometrový závod. Těší mě, že celou dobu pilně trénovala a nevynechala jediný trénink. Poctivě plnila mé trenérské rozmary a já tak mohla běžet závod s Běžkyní a ne s Mimozemštanem. :)
V cíli už jsme byly mezi našemi. Tímto gratuluji všem Běžkyním a věřím, že po proběhlém závodě konvertuje většina Mimozemšťanek na světlou stranu síly. :)
 |
| Ta žlutá skvrna je mamka. Já na fotce nejsem, prorážím dav. Photo by Mihala Matylda Pavlickova |
