P2 D5 - IKEA style

Úterý - z postele se mi nechce snad ještě víc než včera. Po 40 minutách odkládání budíku vstávám. Pak je vše jak ve zrychleném filmu a já odcházím z bytu. Venku na mě čeká odvoz, milá sestřička z práce jménem Emmanuela mi dělá osobní řidičku. Servis je to boží, jen si říkám, nač mám Kyprkartu.

8.40 - jsem v práci a není tu nikdo, kdo by se o mě postaral a poslal mě na místo, kde mám pracovat.
9.20 - objevuji moji doktorku, která mě zasílá na místo mé práce.
9.25 - dneska prý už budu dělat optometristu. Nádech, výdech, to zvládnu. Celé dopoledne dělám Perimetr a OCT. S pár lidmi dokonce prohodím i pár slov česky. Je vtipné, kolik lidí zde češtinu zná. :)
12.00 - jsem přítomna u dvou fluorescenčních angiografií. Rozplývám se na krásnými obrázky poničené sítnice, která po aplikaci fluoresceinu vypadá jako vesmír s hvězdičkami. Myšlenky na to, že skončím v pekle, rychle střídá pocit zděšení, když nám pacientka málem omdlí. Ok, hvězdičky okolo hlavy nechceme.

12.30 - jdu si koupit jídlo, dnešek bude dlouhý den.
13.30 - aplikace RGP kontaktních čočeeeek! :)
14.00 - 15.30 - oběd - pohoda, klídek, lehárko s frappé v ruce. :)
15.30 - koukám se, jak se dělá refrakce a retinoskopie, zdejší optometrista to fakt má v ruce.
18.16 - jsem vyrušena z práce Tatianou, sestřičkou z Ugandy, která se ptá, zda jdu domů. Haha, ne, Tatiano, ještě tu chvíli budu strašit.
18.25 - jsem na oddělení u Dr. Potamitise. Ten chlápek se mnou vždy mluví tak, jako by mě peskoval. Sice si v jeho přítomnosti připadám jako blbeček (nakonec jsem byla tak zblblá, že jsem si nevzpomněla na pojem anizometropie), na druhou stranu mi vše podrobně a detailně vysvětluje a ukazuje. Dozvídám se fakt monstrozně super nové věci a prvně vidím v oku multifokální čočku. :) Dále konečně využívám své znalosti z dětské nemocnice, kdy se mě doktor ptá, jestli vím, co je to Neurofibromatóza. :D Jak bych zrovna tuhle věc nemohla vědět (pochopí jen Ivana a Stáňa).
20.20 - už toho mám fakt plné zuby a asi je to na mě už i vidět. Jsem tedy odeslána domů. Jelikož ale autobusy v tuto hodinu již nejezdí, tak jdu pěšky. Kyprkarta se mi během toho směje v kabelce.
21.00 - příchod domů... Ano, proto IKEA style... od devíti do devíti.

Tenhle obchod mě vždy dostane. (míjím ho cestou z práce)

Zítra prý bude perný den, je naplánováno hodně kontrol. Nevím, zda se těšit nebo bát, ale hodlám se postavit výzvě. Večer budu odměněna setkáním se speciálním člověkem, ale o tom si povíme příště.

VĚDĚLI JSTE, ŽE je na Kypru strašně moc koček... všude jsou kočky, ale naprosto všude. Kočka tady, kočka tam. VŠUDE! (vlastně i při psaní tohoto příspěvku jsem slyšela ječící kočky).

Summary in english:
Thuesday was only about working in my company. I was there for 11 hours. :| 9 hours for working and 2 hours for getting more knowledge from my field of study.
I saw a lot of things including fluorescopy angiograpky, multifocal contact lens in the eye, RGP contact lens fitting and neurofibromatosis in the iris.... and I started working a little bit (doing OCT and field test).
They also told me that on Wednesday are a lot of an appointment so wish me good luck.

P1 D4 - žiji v prdelce

Pondělí - První pracovní den. Potlačím v sobě paniku a vstávám. Připravím se a jdu si zařídit konečně tu Kyprkartu, abych se mohla neomezeně prohánět po kyperských silnicích. Vše rychle stíhám, a tak se ještě vracím zevlit na pokoj, kde čekám na Demi, než mě vyzvedne a odveze přímo do práce. Miluji ten servis.

Figurína, kterou potkávám cestou na autobus. :D

Demi přijíždí s asi 5 minutovým zpožděním. Nechává mě to klidnou, práce je ode mě vzdálená 2,5 km a ještě zbývá 10 minut. Vyrážíme... a za 10 minut se ztrácíme... Demi má asi stejný typ orientačního NEsmyslu jako já. Nikdo z dotázaných ulici, ve které má společnost je, nezná. Demi volá manželovi, který v té čtvrti vyrůstal, a ten také neví, kde má ulice je. Demi kouká do google maps, které tu ulici také neznají. :D Začíná volat mé společnosti, když v tom mi už konečně nabíhá GPS a má chytře stáhnutá aplikace s mapou Kypru objevuje onu hledanou ulici. :D Naviguji rodilou Kypřanku Kyprem a za necelých 5 minut jsme na místě. Výmluvně vcházíme dovnitř s 15 minutovým zpožděním a na recepci zjišťujeme, že šéfka, která mě má na starosti, ještě nedorazila. :D Like a boss děláme pár fotek a čekáme na příchod Dr. Papastavrou. :)

9.15 - Hned při setkání mi říká, že pro mě nemá žádný plán, co mám dělat, tak se prý mám týden pohybovat po práci a jen se učit, co se tu dělá, že pak pomalu zaběhneme do pracovních kolejí. :) Miluji to tu. Chvíli jsem u ní v ordinaci a pak mě posílá k Dr. Michalisovi, který mluví perfektně česky (24 let v ČR ordinoval).

9:30 - Trávím čas v česko - řecké společnosti. Rozebíráme vše možné a nemožné a během toho mi ukazuje zákroky na rohovce, které provedl. Po spoustě zajímavých případů a nových znalostí se blíží čas oběda.

12.00 - oběd - teda vlastně rychlo sušenka, neboť oběd zde je až ve 14.00. Po rychlo sušence se ordinuje dál. Zdejší systém funguje tak, že sestřička odebere anamnézu a udělá vizus, optometrista zjistí dioptrie a pak se rozesílají pacienti k očním doktorům dle jejich specializace (sítnice, rohovka, glaukom ... ). Vše tu krásně a rychle plyne a na všechny je dostatek času.

13.40 - Dr. Papastavrou mě provádí celou klinikou. Poté jdeme, konečně, na oběd, na kterém klábosením trávíme 1,5 hodiny. Pak mě posílá do ortoptické ambulance. Žádná sranda, řeknu vám.

15. 30. od této doby spíš pendluji od jednoho doktora k druhému, podle pacientů, a začínám si všímat, že usínám. Facka zleva, facka zprava. Vydrž!

17.20 - jsem poslána udělat první samostatnou refrakci bez dozoru. Výsledná refrakce + 2,00 - 3,00 ax 40 a + 0,5. Vidíte to, hned ze začátku takovéto cylindry! Chudák holka, už takhle má amblyopii a kvůli mě neuvidí ještě víc...  :| Blíží se konec a Dr. Potamitis mě domů posílá se slovy: Už jdeš? Ok, tak jdi, když někam spěcháš, ale doporučuji ti tu být zítra od 9 am - 9 pm. víc se toho naučíš, takže mě, přátelé, čeká dvanáctka.

18.16 - konec - konečně! Jdu na autobus s uganďankou, která je na Kypru díky stýpku, které dostala (mimochodem, po 1 roku studia se naučila perfektně řecky - nechápu). Áááá, autobus nepřijíždí... takže Kyprkarta mi je na nic a na nic. :D Jdu pěšky domů aneb 2,5 km je přeci jenom zdravá procházka.

19.40 - jdu si s ostatními traineeky zaběhat po promenádě okolo pláže. :)

A proč tak divný název celého příspěvku?

VĚDĚLI JSTE, ŽE v řečtině překlad názvu města Kolína, ve kterém bydlím, je PRDELKA?

Summary in english:
Demi, my IAESTE mamma picked me up and took me to my job.... but... we lost a way. Cypriot people didn't know where is the street where is my job. Her husband that grew up in neighbourhood didn't know where is my street. GOOGLE MAPS didn't know it too. So I started my app in mobile phone, in which I downloaded maps of Cyprus, and the Maps knew where is my street! So I navigated native inhabitant of the Limassol city to my company. :)

All day in my work I spent only for watching of everything and visiting all places in my work. There was cornea specialist named Michalis Palos, who lived in the Czech Republic for 24 years so we talk a lot. :) I visited also orthoptic department and made my first refraction of eyes.

At the end of my day Dr. Potamitis told me that it's will be fine, If I will stay in my job until 9 pm. So, can't wait for on Tues for my 12 hours my hard work.

D3 - udivená skautka

Neděle: Budíček na osmou odkládám až do 8.40, kdy už je víc než třeba vstávat. Rychlé obléknutí, sbalení věcí a šup šup na sraz, který je v 9.05. Vyrážíme do hor! Asi po 5 minutách cesty se mě ostatní ptají, zda mám plavky. Koukám na ně nechápavě a přemýšlím, zda si dělají srandu nebo ne. Po zjištění, že ne, házím sprinta zpátky do bytu, abych si vzala plavky a ručník. Když je dobíhám, tak nám zbývá pouze 9 minut do odjezdu autobusu. Trošku přidáme do kroku a autobus krásně stíháme.
Cesta trvá přibližně hodinu a celou dobu s námi jede skautský oddíl. Což by nebylo tak zvláštní, kdyby 2 malé holky, které seděly přede mnou, na mě neustále se zálibou nezíraly. Připadám si jako v ZOO.
Držeje své nervy na uzdě přijíždíme do hor - do Troodosu. Usazujeme se  v první restauraci, kde se s místními radíme na nejlepší trase, kterou v omezeném čase můžeme jít. Pokud totiž nestihneme poslední autobus v 15.30, tak se můžeme jít tak maximálně klouzat. Během přemýšlení si dávám své úplně první Cyprus coffee. :) A je fakt skvělé!

Trasa naplánována, poděkováno, batoh nasazen a vyrážíme. Cesta strmě stoupá vzhůru a nám nezbývá nic jiného, než do toho pořádně šlápnout. Za chvilku jsme u vyhlášeného vodopádu široko daleko... ale počkat, je to vůbec on? Nevíme, zde je možné všechno.

Po asi jednom kilometru stále do vrchu konečně narážíme na ten správný KALIDONIA vodopád, uf, je už trošku vyšší. Fotíme se u něj asi šestkrát a pak pokračujeme dál, opět do kopce. Vtipné je, že to tu celé vypadá jak v nějaké džungli a ne na Kypru. :) Cestou potkávám Izraelce. Byl to blb, nevěděl, kde je Česká republika.

Ou, víte, co bylo hned za vodopády? :D Koukněte na obrázek. :D

Během dalšího výšlapu objevujeme další vodopády. :) Mění se i struktura flóry, až do doby, kdy už nás obklopují jen borovice a třešně. Třešně? Ano, opravdu třešně. :3

A jak se takové třešně sbírají, když jsou hned na strmém spádu? Takhle.

Cestu završujeme focením u tabule. Jsme již skoro zpátky v Trodosu.

Tam si dáváme večeři a necháváme se zlákat na ochutnávku ořechů obalených ve všem možným. Vcházíme i do nenápadného obchůdku, kde nám hned jeden Kypřan nabízí jejich Erotika víno, že prý při jednom doušku se z nás stane chodící inkubátor a továrna na sperma. Ukazuje nám další pálenky, které má odstupňované podle počtu chtěných dětí, a chlubí se nám, že má 17 děcek v rozmezí 40 až 6 let... Za vyprávění poděkujeme a bereme nohy na ramena. Stejnak nám to za chvilku jede. V autobusu si sedáme hned dopředu. Ten zážitek z jízdy vlevo je k nezaplacení. :D

Večer ještě vyrážíme na pláž a pak si dáváme obří melou na bytě. :)

VĚDĚLI JSTE, ŽE na Kypru za cestu autobusem na sousední zastávku zaplatíte 1,5 €? To je stejná cena, jakou zaplatíte i za cestu přes celou zemi. Je to jednotná cena za svezení. :)

Summary in english - Sunday:

Today we had a trip to the mountains Trodos.
It was firts time when I have Cyprus original coffee.
We didn't have much time to see everything because last bus is departure at 15.30.
We saw 2 waterfalls and Israeli guy who doesn't know where is Czech Republic... asshole.
At the downhill it was like in jungle.
At the top of the mountains were pine trees and cherry tree.
We visited shop where was old man who spoke about his 17 children and how he made them. :D
At the evening we visited a beach and ate a watermelon.

D2 - honba za pruhovaným prostěradlem

Sobota 27. 6.: Po kratičkém šlofíku na nepovlečené posteli se probouzím s tím, že je na čase něco dělat. Ach, proč je nepovlečená? Prý jsem si přikrývky měla přivézt, že to bylo na skupině na facebooku... ehm, jen škoda, že jsem té skupiny nebyla členem. :D Popojedem...Rozhodnu se pro facebookové navázání kontaktu s dalšími traineeky, kteří se mnou bydlí v budově. Ihned dostávám zpětnou vazbu a jsem zvána na plánování nedělního výletu. Plánuje se výlet do hor. :) Asi deset minut na to mi mamka Demi přiváží polštář - začíná se mi to kolektovat. Co dělat dál? V plánu je nejdříve si jít nakoupit a poté jít na pláž.
Já se od skupinky trhám s tím, že si zkusím jít zařídit Kyprkartu (můj název pro šalinkartu/lítačku) s tím, že když se nepotkáme, tak ať si užijí pláž. Vyrážím do víru Limassolu a ztrácím se asi 6x. Naštěstí mě lidé nasměrují na autobusové nádraží, kde se Kyprkarta zařizuje... jenže... je zavřeno, co jsem si myslela? No nic, zkusím si aspoň zařídit Kyprsimku. Vyrážím zpět a překvapivě snadno trefuji do výchozího bodu, ze kterého jsem vycházela a pokračuji dál hledaje obchod se simkami. Ztrácím se hned v první zatáčce a pak mě můj orientační NEsmysl vede stále dál od obchodu, až narazím na supermarket. Tak fajn, nakoupím si jídlo jako první. V obchodě potkávám partu traineeků, jaká to náhoda, a i SIMku zde mají, takže díky ti, orientační smysle. :D Po utracení spousty peněz se vracíme do pokojů, kde se připravujeme na cestu na pláž.
Na pláž se jede autobusem, tím, že nemám ještě Kypr kartu, tak platím 1,5 € za cestu. Za pláž si vybíráme Four seasons. Jelikož je už téměř večer, tak zde nikdo není (aspoň mi nikdo nebude očumovat faldy :D ).

Prachsprostě stažená fotka pláže u Four Seasons z googlu.

Vydržíme až do doby, kdy je zima i Norce, a vyrážíme zpět. :) Autobus nás zaváží k limassolskému přístavu, u kterého je krásná promenáda, tak se chvíli procházíme a pozorujeme noční ruch. Kolem deváté přicházím do pokoje.

POČKAT! Nemělo se tu mluvit o pruhovaném prostěradlu? Teď se k tomu dostanu. :)

Převlékáme se a vyrážíme do města. Během toho mi Demi volá, že mi nechala povlečení v kiosku, ve kterém jsem byla hned při mém příjezdu. Sice nechápu kyperské zvyky, ale nechávat něco pro někoho někde mi přijde zvláštní... zapojuji orientační smysl a snažím se najít kiosek. Naštěstí i když ukazuji doleva, ostatní ví, že je napravo, a tak jdeme správně napravo do kiosku, kdeeeee.... o povlečení nic neví, Připomnělo mi to jeden nechvalně slavný zážitek s oslem a Majkou. Necháváme povlečení povlečením a jdeme najít bar. Během toho od Demi dostávám zprávu, že mi nechala povlečení někde jinde. Joo, to známe, nechávám si poslat adresu a držím si palce, ať to místo cestou zpět najdu.

V baru zkouším kyperské pivo KEO. No nic moc, řeknu vám, ale stále lepší jak Starobahno. :D Postupem času zjišťuji, že mi každým dalším lokem víc a víc chutná, tak to asi nebude tak hrozné. :D Ve dvě ráno, především kvůli tomu, že už málem spím na stole, se vydáváme zpět domů... jo, a taky pro mé povlečení, které opravdu bylo na adrese (restaurace), kde mělo být. Dnes mohu spokojeně spát. :)

VĚDĚLI JSTE, ŽE na kypru koupíte 4 jablka za 1,5 € což je naprosto stejná cena, za kterou koupíte obří a megatěžký vodní meloun?

Summary in english:
I didn't have sheets so I tried to get them.
I lost way 6 times in the Limassol.
I was on the Four Seasons beach.
I was in a bar when I first time tried cypriot beer... It wasn't good.
I got sheets. :)
. 

D1 - jak jsem málem vůbec neodletěla

Vstávačka v 8.00. Vyšourám se z postele a u zrcadla promnu tvář, abych odstranila ten otlačený polštář. Ještě pobalím pár posledních věcí, rozloučím se s rodinou a tfuj tfuj v 10.30 vyrážím na kolínské nádraží. České dráhy nepřekvapují a mému výletu hned ze začátku nadělují 10 minut zpoždění.

Vlak nakonec přijíždí a bez dalších jobovek mě přiváží na pražské Hlavní nádraží. Trochu si zanadávám, že bylo metro prodlouženo do Motole a ne k Ruzyni, ale co, poznat krásy pražského MHD při tom množství přestupů stálo za to.
Na letiště přijíždím v 12.40. Možná jsem to s tou pečlivostí a úzkostlivou přípravou přeci jenom přehnala, když odlétám v 16.25.
Teda, haha, pokud vůbec odlétám. V médiích bylo, že se aerolinky LOT, se kterými letím, ruší. Držím si palce a sleduji tabuli odletů.

V 14.30 je již mé odbavení připraveno. Jdu první a tvářím se naprosto zmateně. Letím prvně. Vše je mi ochotně vysvětleno, ale i tak pak vypadám jako terorista, když nervozně procházím kontrolou. Asi tomu moc nepomáhá má palestina na krku.

Po další hodině a půl a změněné odletové bráně nastupuji do letadla, kde za zvuku hudby od ABBA usedám k okénku. Sice se říká, že letušky umí 20 jazyky, tak ty mé mluví snad jenom polsky, protože angličtinu téměř nepoužívají. Poté, co pochopí, že polsky umím jen sprostá slova a sloveso "hledat", tak mi začnou vše ukazovat pantomimou. Vtipálci. Po absolutně nezáživném letu dolétám za zvuku ABBA na LOTNISKO CHOPINA Warszawa a modlím se, aby fungovalo wifi. Čeká mě 5 hodinové čekání. 

Wifi naštěstí funguje... a k tomu mi tu nějaká cestující, omylem, zanechává čokoládu... čekání se zkracuje. Ve 22.30 odlétám z Varšavy do Larnacy a opět za zvuku ABBA. To ti Poláci nic jiného nepouštějí? Doposlechneme Waterloo a letíme. 

Přilétáme ve cca 3.00, ihned se odbavím a jdu chytit autobus do Limassolu. Na dnešek krátké čekání rychle uteče a ve 4.00 vyjíždíme. 

V Limassolu si to krapek zkomplikuji vystoupení na špatné zastávce, ale Demi, má IAESTE mamka, je naštěstí tak ochotná a vyzvedne mě i na špatné zastávce a veze mě na koleje. Během cesty mi dává menší kvíz, zda vím, jak se jmenuje druhá část Kypru. Po odpovědi, že OKUPOVANÁ, si se mnou hned dává placáka a celá nadšená se ptá, jak to vím. Když zmiňuji můj zdroj... ano, děkuji, Michale :) ... tak se hned rozzáří (ráda na tebe vzpomíná).

Ubytuji se a v 6.00 jdeme na prohlídku města. Je mi popisováno, že někteří lidé jsou v téhle části města divní, jiní milí a jiní divní, ale pak se ukáže, že jsou milí. Asi 10 vteřin na tuhle větu nás chce svést nějaký pofiderní týpek v autě a 20 vteřin po něm okolo nás projíždí opilá ječící dívka v autě. Prý to tady takhle normálně nefunguje. :D Na pokoji poté dostávám od Demi větrák a nádobí, hej, já tu ženskou fakt žeru. Nemohu se dočkat, co mě potká dnes.

VĚDĚLI JSTE, ŽE se na Kypru jezdí vlevo?

Summary in english: 

actually nothing special... a lot of waiting for flight, ABBA songs in the airplanes and I met 2 weird people (from 2 people in total). :D