P18 D27 + P19 D28 - hospitalization and horse meat with dill sauce

Středa:

7.00 - vstávám, uháním do obchodu, kupuji jídlo, jdu na bus
8.40 - jedu busem, dnes přijel pozdě, hihi
_______________________________________________________

9.20 - pracujeme. :) OCT, fieldy, FFA.

Pacientka č. 1. - nerozumí anglicky, ale jde na field, to má pantomima zvládne. :) Vysvětluji nohaa, rukama, očima. Chápe, ok. Provádím test, první oko v poho, druhé moc negativně positivních chyb, uf, budeme opakovat.
Při opakování mi začala panikařit... ale jako hodně, sakriš, jak uklidnit člověka, když nemluvíme stejně... nahazuji malebnou češtinu a konejšivými českými slovy na ni mluvím. Častokrát přerušuji měření, nosím jí vodu. Zvládli jsme to.

Odpoledne pobíhám mezi optometrickým pracovištěm, protézami a Dr. Palosem.

Dr. Palos mě pozval na konferenci, která bude v pátek. Jelikož ale bude v řečtině, tak mi ji celou popsal, když mi pouštěl svoji prezentaci, kterou vytvořil.

Pak k nám přešla nějaká Barbínka s konjuktivitidou, Nenechala na sebe skoro ani šáhnout a pořád vzdychala, jak jí to bolí. Při vyšetření aplanačním tonometrem jí Dr. Palos lhal, že se oka vůbec nedotkne. :D Btw. když jsme jí poradili vysadit kontaktní čočky, že se toho jinak nezbaví, tak nám oznámila, že nemá doma brýle, jen čočky, wtf?

Ještě dodělám pár OCT a fieldů a jdu domů, juch.. zanáším výsledky Miláčkovi Potamitisovi a všímám si, že má zánět víček a oka... no, snad to není virový, fakt, snad ne.. nechci se vrátit z Kypru se zánětem. Co vlastně dělá v práci?

17.40 - odchod domů
__________________________________________

Večer jsem doma jen pracovala. Dodělala jsem spoustu věcí, tak jsem na sebe pyšná. :)

Čtvrtek:
7.00 - zvoní budík... ještě 5 minut
7.05 - zvoní budík... ještě 5 minut
7.52 - ehm, ok, vstávám
8.15 - odcházím nenamalovaná do práce.
8.45 - v práci

9.20 - první pacient - nějaký starší pán, kterému následkem melanomu odstranili oko. Je šíleně ukecaný. Vypráví mi historii jeho života, historii toho, jak mu sebrali oko. Když už mi vypráví i o Izraeli a válce, tak mu dochází témata.
Ptá se, zda jsem vdaná. Ne. Kolik ti je? 22. Noooo, tak to se rychle vdej, ale honem rychle. No a děti, musíš mít děti, věř mi, jen tak potěšíš své rodiče. Ale neber si z toho, že se máš hned hrr vdát, ale vdej se. Jo, a neměj hodně přítelů. Jen jednoho nebo dva... a nemysli si, že nalezneš ideál. Spokoj se s dobrým... Ale vdej se.

9.40 - vchází šéfová a já jdu raději za Dr. Palosem. Mám pocit, že se mi během jeho proslovu zmnožily vajíčka ve vaječnících.
_______________________________________________
Pacient č. 1. - po transplantaci rohovky, která se nechtěla hojit. Na oku jsem viděla dva transplantáty.

Pacient č. 2 - možná si ho pamatujete, po leukemii mu farmaka rozleptala rohovku. Vidím oko přetažené spojivkou a počínající leukom. Pacient se ale zlepšil, tak máme radost. :)

Pacient č. 3 - snad si pamatujete i toho s tou kyselinou. Tak i on se zlepšil. :) Nicméně se teď řešily peníze. Abychom mohli dostat zaplaceno od zdravotní pojišťovny, tak to musí potvrdit nemocnice v Nikosii.. a ta je na všechno šíleně pomalá. :/ Dozvídám se, že Dr. Palos platil transplantaci rohovky ze svého.
______________________________________________
12.30 - jedu s Dr. Palosem do Nikosie do státní nemocnice, kde je hospitalizovaná pacientka s vředem - možná si ji také vybavujete, měla nález kvasinek (houbičky) v infiltrátu. Zkoukneme ji, zkouknu nemocnici a jedeme zpět.

V NIKOSII JE DNES 45 °C. Málem jsem uhořela.

Místnost pro vyšetření v státní nemocnici, uh, foropter, autorefraktometr, tonometr, 2 nové štěrbinové lampy, jedna stará, tištěný optotyp, pocit špíny.

Poté jedeme na oběd. Dr. Palos mi dává na výběr, ale když slyší, jak hlasitě a s nadšením vykřikuji IKEA, IKEA, IKEA, tak jedeme tam,

Jůůůů, jsem v kyperské IKEA! :) Jediná je v Nikosii. :) A dávám si koňské koule s hranolky a koprovou omáčkou. :3

Koňské koule ocení především můj bratr. :)

Poté ještě zastávka v obchodě podobném Bauhausu a pak domů. :) Povedený výlet. :)

Večerní speciál bude až zítra. :) 

VĚDĚLI JSTE, ŽE se na Kypru ještě před 20 lety nenosily šortky. Bylo to proti zvykům. Nyní se situace změnila, stále je ale venku potkáte dost lidí s dlouhými kalhoty nebo riflemi. A to jsou tu teploty kolem 40 °C.

English summary:

Wednesday - nothing special

Thursday - I went with Dr. Palos to Nikosia's state hospital and after it we had lunch in IKEAAAA :3 Horse meat balls with dill sauce. :3 

In Nikosia was 45 °C ... like in hell.