Co se do víkendového blogu nedostalo:
Večer jsme šli do knajpy a když jsme se blížili k východu, tak byl celý ucpán ruskými dětmi, které poslouchaly náboženský výklad nějaké ruské babušky a kněze. V rámci oplacení jím stejnou mincí, jsem okolo nich prošla 3x a vždy jsem se s hlasitými omluvami kolem nich prodrala. Haha, jelikož nerozuměli anglicky, tak jsem mohla nahlas říkat třeba i: Mám doma nadrženého křečka a prsatou vačici", stejnak by nerozuměli. :D Po návratu domů jsem šla spát za občasného hlasitého vískání děcek od vedle. Je jich tu jak mravenců.
A pozor, shrnu-li celý víkend, tak z něj nebyla vylita ani kapička alkoholu na zem. Což nejvíce ocení můj drahý a milovaný fotbalista. :)
No, nicméně, pondělí!
Ranní nákup a cesta do práce. AUTOBUS PŘIJEL VČAS!!!! Jako fakt! Na minutu. Jsem v šoku, málem jsem ho totiž nestihla. Na zastávce jsem totiž stála asi jen 30 vteřin a byl tu. Fů, musím si dávat bacha.
 |
| Můj oblíbený obchod ONAN. |
______________________________________________________________
9.00 - v práci jsem opět jediný optometrista. Nice. Dr. Palos tu není, double NICE. Je chirurgický den, triple NICE.
9.30 - jdu na sítnicovou kliniku, blah. Sítnicová klinika se vyznačuje především starými lidmi, kteří mi nevadí do té doby, než je musím vyšetřovat já. :D
Pacient číslo jedna: angličan, super milý, vitální, nemusím ho měřit - 1:0 pro mě!!! :)
Pacient číslo dvě - Starý Páprda, který očividně rozumí anglicky. No, jdu mu dělat OCT. Vážený pane Starý Páprdo, posaďte se, bradu a čelo zde, koukejte na hvězdičku. Vidíte ji? Ne, vidím tam křížek. Ok, koukejte na křížek, ano? Ano. Kouknu na obrazovku a vidím, že pan Starý Páprda čumí všude, jen ne na značku. Koukejte na tu značku, ano? Ano. Kouknu na obrazovku, Starý Páprda si právě procvičuje oční jógu - "koukej všemi směry, jen je rovně"! Koukejte na značku! Ano. (No, ale kur-adrát, dělá si ze mě srandu?). Stále nekoukáte na značku, koukejte na ni! Ano. (Jestli ještě jednou řekne ano a neudělá to, tak mu tu kolečkovou židli narvu do pr.ele). Starý Páprda mi chvíli kouká na značku. Začínám centrovat hlavu přístroje. Páprdo, drž! Centruji, centruji a vidím, že na obrazovce je Páprda pořád ve stejné pozici. Wtf? Kouknu na něj a sice si s opěrkou na bradu a čelo mohu hýbat jak chci, on visí hlavou strnule ve vzduchu v počáteční poloze. Páprdo, hlavu na opěrky a pohybujeme se s nima, ok? Ano. (nesnáším tě!!!). Vzhledem k jeho neustálým pohybům hlavy a očí, se mi situace s centrováním a s jeho strnulou hlavou v jednom místě stala asi tak 3x. Pak jsem už s celkem nasraným hlasem řekla, že se musí pohybovat s opěrkou. On mi neutrálním hlasem odpověděl: Když ta opěrka se hýbe.
UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, TY JEDEN PAŘEZI VYKOTLANEJ, TY DUTÁ HLAVO, ASI SI S TOU HLAVOU PŘÍSTROJE HÝBU JEN TAK, NE? ABYCH ZAMĚSTNALA PRSTY!! DEBI.E!!
Po 20 minutách mám první oko hotové, druhé bylo obdobné. Konec, hotovo, jdeme, ani se na toho vola nemohu podívat. Kartu předávám doktorce a skoro se slzami v očích z toho nadměrného vyčerpání si sedám do křesla. Během jejího vyšetření se koukám do blba a medituji.
Třetí pacient naprostá pohoda, uf, děkuji, dostávám se do klidu.
Čtvrtý pacient s extrémní myopií a kataraktou k tomu - měření level jednorožec. Prostě když jsem našla místo, kudy mohu vést světlo přístroje, tak bohužel po centraci sítnice nebylo nic vidět. Smůla. no.
Pátý pacient - už když přijel do ambulance na vozíčku se synem, který ho všude stavěl, tak jsem se modlila ke všem svatým, že tak krutý být nemohou, abych mu měla natočit OCT. Ne, tohle si nezasloužím. A pak se doktorka nadechla a pronesla v super cute angličtině: Optic disc, please. :3 Pro neznalé, pacient číslo dvě byl vyšetřován na makulu/žlutou skvrnu. Jeho povinností bylo koukat na zářivou značku uvnitř přístroje. Optický nerv se vyšetřuje tak, že koukáte neustále doleva/doprava. Vážený pane Oje Balpriströi, sedněte si, opatrně, hlavu sem, koukejte doleva. Aha, vy nerozumíte anglicky, hm, super. (dávám mu na to místo blikající světélko a hodně dramatickou pantomimou mu ukazuji, ať na něj kouká, a on kýve). Koukám do přístroje a pan Oje Balpriströi čumí rovně. Světlo, zařvu, pan Oje Balpriströi, kouká rovně. Začnu se světlem šermovat, abych upoutala jeho pozornost, pan Oje Balpriströi kouká na světlo, kouknu na obrazovku, že začnu centrovat, pan Oje Balpriströi kouká rovně. Nice, fakt bomba. Pak si začínám všímat, že pan Oje Balpriströi zavřel oči, no, ok, světlo! a jde se držet víčka, centruji mu hlavu, motivuji koukáním na světlo, dělám první roztřesený snímek... pak asi ještě dalších deset, kdy se mi jednou podaří dokonce i signál 3/10. Ukládám, mám jenom jedny nervy. Druhé oko je to samé, pan Oje Balpriströi nechce koukat na světélko, motivace, a prd z toho. Fakt, tohle byl extrém. Pak mi už ruply nervy, řekla jsem řecky Okey a vypla přístroj. Žiju jen jednou. Pantomimou mu ukázala, že vstáváme a jdeme za doktorkou. Pomohla mu vstát a začal mi něco řecky říkat, řekla sem mu, že řecky neumím, stále mi něco povídal a dožadoval se odpovědi. Neměla jsem ani sílu mu znovu zopakovat, že řecky neumím, otočila jsem se a vyrazila pomalu k výtahu, aby mi stačil. Kartu předala k doktorce a sedla si k doktorce do křesla. V hlavě mi v tu dobu hrála NYAN CAT.
14.30 - konec sítnicové kliniky. Doktorka se ptá, zda jsem okey. Vypínám nyan cat v hlavě a odpovídám, že v rámci možností. Říká mi, že to byl ode mě excelentní výkon, že staří lidé jsou prostě oříšek, ať si s tím nedělám hlavu, že co potřebovala vidět na sítnici, to viděla.
14.30 - 17.00 - během pauzy mi přichází IAESTE bojovka na mail. Když chci odpovědět, tak mi LG klavesnice vykazuje softwarovou chybu. Restartuji, nic. Vyndávám a zandávám baterku, nic. Jdu stáhnout klavesnici na google play, no jo, ale jak, když nefunguje klávesnice. Přes nějaké jupíkovské emotikony se proklikávám na obstojnou klavesnici, stahuji, instaluji, odpovídám na mail.
17.00 - jsem u MiláčkaPota v ambulanci. Zkouší mě z patologie u pacientů. Vždy se zeptá, co vidím na rohovce a přední komoře. Rozpoznala jsem Fuchsovu dystrofii, nitrooční multifokální čočku a nerozeznala zbytky špatně rozbité čočky.
___________________________________________________________
19.10 - mám šílenou migrénu, a tak jdu pěšky domů.
20.00 - příchod na byt, kde slyším zpívat děti nějaké náboženské ruské písně. No, dnešek nemohl být lepší. :D
VĚDĚLI JSTE, ŽE jsem na Kypru brána a žirafu? Jsem vyšší než 80 % žen a 50 % mužů.
Žádné komentáře:
Okomentovat