P25 D36 + D37 - Modrý měsíc a cesta do Nikosie bez použití autobusu

Pátek:

7.30 - vstávačka, upravovačka, jdu do práce.
8.35 - potkávám se na cestě s kamarádem řidičem autobusu, máváme si. Zrovna jede na autobusové nádraží.
8.40 - Při cestě opačným směrem mi zastavuje. Ať s ním jedu. No, tak zadarmo jedu. :D
8.47 - práce
_____________________________________________
9.00 - začínám dezinfikovat všechny přístroje. Jen tak, pro jistotu. Pak už máme pacienty. Už s nimi umím komunikovat tak, aby mi rozuměli, takže to všechno pluje bez mého vytáčení. :)

14.25 - 14.30 - má obědová pauza. :D Stíhám sníst sendvič, baklavu (strašně sladký a strašně dobrý koláč :) ) a prickly pear - plod opuncie, který má v sobě hodně vitamínu A, C, magnesia a taky účinku způsobit zácpu. Co mi to řekli, tak jsem si už třetí nedala. :D

14.35 - pokračujeme v práci...

16.00 - máme pacienta, kterému máme udělat fotografii sítnice. Mladý kluk, fešák, dobře se na něj koukalo, zatímco ta jeho sítnice byla jak od člověka, který maluje obraz pod vlivem LSD. Vůbec jsem nechápala, co to je za patologii, tak jsem se koukla do karty. Bylo tam: Shot gun wound (zranění způsobené střelnou zbraní). Ty bláho.
___________________________________________________________

17.20 - jdu domů.

21.00 - A jelikož doma je nuda... a hodně práce. Tak vyrážím s Manolisem ven, kde se pak máme potkat s Unem, Annou a Eirini.
Jdeme si dát pofelku na promenádu. Sedíme na kamenech vstupujících do moře. Ovívání mořským větrem. :) Pohoda. :)

Náš gang :)

mol a ju gi haja - korejský zvyk, kdy se jeden tváří normálně a ostatní jak pošuci.

A co se tu za Modrého měsíce stalo?? Koukněte na video. :) Ani místní to nepamatují, že by se to tu kdy událo v červenci,

Místní se tu s tím vypořádali po svém - schovali se v dětském hřišti. :D

Sobota:

V sobotu byla na plánu Nikósie, hlavní město Kypru a poslední rozdělené hlavní město v Evropě. V pátek večer jsem k sobě ještě přivzala Manolise, jestli chce jet taky a poznat Nikósii v dobrodružném stylu alá nepojedu do města autobusem, to není vončo.

Sraz máme v 10.30 - jdeme stopovat.

Selfíčko na začátku výletu.

11.00 - stopli jsme takového fešáka s luxusním mercedesem. K našemu velkému štěstí jel do Nikósie a byl ochoten nás tam vzít a vyhodit na přesném místě, kde jsme potřebovali. Během cesty v autě Manolis usnul, takže jsem si povídala s řidičem sama.... ano, nebudu vás trápit, byl to Dr. Palos z práce. :D V pátek jsem se mu zmínila, že jedu do Nikósie, tak slíbil, že mě tam vezme. :)

Btw. sraz byl v práci a Manolis se tam potkal s Dr. Potamitisem. :D

12.10 - Jsme na místě. Plán je následující: Venetian Walls of Nicosia -> Bayraktar Mosque -> Famagusta gate -> Archbishop Makarios III Statue -> Omeriye Mosque -> Faneromeni (parkoviště :D ) -> Ledras border crossing a přechod na druhou stranu -> Büyük han -> Selimiye Camii -> zpátky přes hranice -> Shacolas Tower -> Laiki Geitonia.

Vidíte, měla jsem plán. A víte co? Nezabloudila jsem. :D

Prvně narážíme na knihovnu. Jméno jsem neobjevila ani na googlu, a bohužel to z nápisu nevyplodím.

Knihovna v Nikósii

Pokračujeme dál a narážíme na mešitu jménem Bayraktar. Byla zavřená, tak aspoň fotka z venku. :)

Hned vedle je první trh, na který jsem zde narazila. :) Potěšilo mě vidět, že to tu stále funguje i v takovém měřítku.

Držíme se stále cesty. Občas se optáme, zda jdeme správně a neztrácíme se. No, vždy vyšlu Manolise, ať se optá řecky, že to bude jednodušší. :D On vždy vybíral mezi lidmi, kteří budou na optání nejlepší. :D Nakonec jsem to s ním vzdala a ptala se anglicky prvního člověka, na kterého jsem narazila. :D Kdybychom spolu soutěžili v The Amazing race - závod kolem světa, tak bych ho zaškrtila... v druhé epizodě. :D Došli jsme až k Podocataro Bastion (?). Celou dobu nás doprovázely Venetian Walls.

Podocataro Bastion (?)

Venetian Walls

Famagusta Gate: Bohužel je soboty a neděle zavřená, ale nám se líbila aspoň z venku.

Famagusta gate

Stále mě překvapovalo, kolik zeleně tu je.

Pak nastala menší odchylka od programu. V domnění, že jsme narazili na Oneriye Mosque, jsme došli k Taht-el-Kale. No, z mého pohledu je muslimská stavba jako muslimská stavba,

Taht-el-Kale

Těchto uliček tam bylo požehnaně.

Místními obyvateli jsme se nechali navigovat do Byzanského muzea a k soše arcibiskupa Makariose III. Obě tyto památky jsou součástí Paláce arcibiskupa.

Příchod k památce.

Pancyprian Gymnasium

Uvnitř areálu 

Belgický pár nás vyfotil.

Palác arcibiskupa

Tak, teď jdeme k hranicím. Už je na čase, těším se tam.

Rozcestník před jedním obchodem

Arablar Mosque

Γυμνάσιο Φανερωμένης - škola

Panayia Phaneromeis

Má oblíbená ulička Στοά

Faneromenis Church

Ledras Border Crossing - hranice mezi 2 částmi města - přechod z kyperské části na okupovanou/tureckou. Manolis si doma nechal pas, takže jsem přešla sama. Přede mnou ve frontě byl pár ze Slovenska, tak jsme pokecali. :) Přechod byl v pohodě. Trošku se ani jedné straně nelíbil můj šátek na hlavě. Ptali se mě obě strany, zda to mám kvůli ochraně proti sluníčku. Vždy jsem si ho raději hned sundala, ať není problém. Na druhé straně jsem chtěla navštívit hlavně: Büyük Han - uvidíte na videu, je to takové náměstíčko uvnitř budovy a katedrálu Selimiye Camii. Potom si jen tak probrouzdat pár uliček a jít zpět. Má cesta vypadala následovně: nejdříve jsem se rozhlédla, jak to tam vypadá. Místo bylo plné kaváren, drobných obchůdků prodávajících oblečení a šperků. Místo to bylo pěkné, rozhodně to na vás dýchlo příjemnou atmosféru drobných jižanských uliček. Zamířila jsem prvně do Büyük Hanu, respektivě mě tam nohy samy zanesly. Ani jsem se neptala na cestu. Poté jsem se vydala ke katedrále Selimiye. :) Pěkné místo, kde si při vstupu dovnitř musíte sundat boty. Když jsem si je začala sundávat, tak jsem si všimla cedule s dress codem, kde se zakazovala sukně při vstupu dovnitř. Tyto pravidla ctím, a tak jsem jen nakoukla, jak to vevnitř vypadá. Cestou zpět k hranicím jsem si ještě doprošla poslední uličky a koupila v kiosku turecké pivo, které bylo fakt výborné. A ano, koupila jsem i Manolisovi, když chudák uvízl na druhé straně. Musím teda říct, že tam byly věci dost levné... teda, no, cena asi jako v Čr, možná něco levnějšího. Dále jsem v kiosku dostala menší šok, když za Carlsberg chtěli 5.25 a za to pivo, co jsem si chtěla koupit, chtěli obdobnou cenu. Pak mi ale bylo vysvětleno, že to je v lirách. V eurech po mně prodavačka chtěla 1.25 € za každé pivo.

Socha před hranicemi

Manolis je Řek, tak se mu rozdělení samozřejmě nelíbí.

A ano, nemělo by to tak na světě být.

Arabahmet Mosque

Vstup do Büyük Han

 

Selimiye Camii

Tak tohle byla bomba, strašně moc se mi to líbilo.

V pozadí za mnou uvidíte zeď s ostnatým drátem.

Hraniční přechod z kyperské části.

Když jsem se vrátila, tak jsem viděla Manolise, jak se povídá s nějakým dědou Demetrisem. Ten týpek nechtěl pořád zavřít pusu, ani když jsem po 5 minutách řekla, že fakt musíme jít. Pořád mlel a Manolis poslušně seděl. Tak jsem se zvedla a šla se kouknout do okolích stánků po cestě. Stále v dohledu dvojice. Vrátila jsem se asi za 5 minut. Manolis mi naznačil, jak se za to omlouvá. No, bylo třeba udělat rázný krok. Přišla jsem a asi po 4. jsem už říkala, že musíme jít. Dodala jsem, že buď se mnou Manolis půjde a nebo ať si zůstane, ale že já chci vidět město a ne si povídat. Děda rychle utnul rozhovor a posílal Manolise, ať jde, že ho nebude zdržovat. :D

Až mi z toho málem zteplalo pivo v batohu. :D Btw. Manolis mi pak řekl, že brát alkohol přes hranice, je možná zakázané, ups.

 A tak jsme tedy vyrazili na Shacolas tower - obchodní dům, sloužící též jako vyhlídková věž, Nejprve jsme vyšlapali schody do 6. patra, kde jsme si pak vzali výtah nahoru.

Jedeme nahorůůů.

V dáli na pohoří je provokace ze strany Turků - obrovská turecká vlajka

15.00 - konec výletování (3 hodiny na prozkoumání města) - od teď máme hotovo, vše jsme viděli, začínáme brouzdat uličkami.

My jsme ale nelenili a vyrazili do muzea.

Tahle malá vázička byla boží.

Znázornění Afrodity, které je i na 2€

SK+CZ+GR :)

Také se tu paličkuje.

A pak to bylo už doopravdické poflakování. Zašli jsme do kostela, na zmrzku, popovídali si s holuby a jeli domů.

Shacolas tower

The church of Archangel Michael Trypiotis

Jak dlouho by tohle vydrželo v Česku?

S holuby. :D

Jedeme domů. :)

Tak tady jsem jak Pocahontas. Zde jsme si dělali páteční selfie, tak jsme tím i zakončili výlet.

 V 22.00 jsme šli oslavovat Sářiny narozeniny. :)

VĚDĚLI JSTE, ŽE jsem tímto dovršila návštěvu 3 zemí, které mají část území na Kypru? První země - Kypr (jaké překvapení). Druhá země - Velká Británie (když jsem šla pěšky do Kourionu, tak cesta vedla přes území VB). Třetí země - Turecko.

Summary:

Friday - When I walked to my job my bus driver friend stopped next to me, if I can go with him. Free ride with a bus! :)

In my work we had to make fundus camera scan of patient with SHOT GUN WOUND! o.O

At the night me, Manolis, Anna, Un and Eirini went to the beach, sat on the rocks and enjoyed time in Cyprus. Almost at midnight it started raining. Watch the first video (is in english). Maybe it was caused by Blue moon! o.O Magic!

Saturday:

Me and Manolis hitchhiked to the Nikosia, the capital city of Cyprus and the last capital city in Europe that is divided. One very nice guy with luxury mercedes stopped and took us to Nikosia. Manolis fell asleep in the car, so I was completely alone with the man. o.O ..... okey, he was Dr. Palos from my company. :P :D I know, I am bad, but it is sooo funny. :)

Btw. Meeting point with Dr. Palos was in our Clinic. Funny is that Manolis met in clinic Dr. Potamitis. :D

Our plan in Nikosia was: Venetian Walls of Nicosia -> Bayraktar Mosque -> Famagusta gate -> Archbishop Makarios III Statue -> Omeriye Mosque -> Faneromeni -> Ledras border crossing  -> Büyük han -> Selimiye Camii -> back to the Cyprus part -> Shacolas Tower -> Laiki Geitonia.

And Manolis forgot his passport so I went to occupited area alone.

I really like Nikosia. It is beautiful city full of trees. :) Check the photos. :) And also videos. :) I think that it was the best two days in Cyprus. :)

At the evening we celebrated Sara's (fake) birthday.