Život optomisty: D44 - útok násadou od koštěte

Sobota:

Šváb na mě v noci nezaútočil, stále žiju.

Po hodně pozdní vstávačce jdu na sraz s Manolisem a Eirini a jedeme do Larnaky. Během cesty jsem míjela prodavačku jednoho obchodu, která právě uklízela. Odložila mop do kbelíku a otočila se zády... a právě v ten moment, kdy se otočila, a já procházela kolem kýble s vodou, tak mop spadl přímo mně do cesty a zasekl se asi v úrovni pasu. Zabrzdila jsem během vteřinky, ale byl to šok... ano, tak takhle "ZKomáraVelblouda" začal můj výlet. :D
9.30 - autobus přijíždí a my vyrážíme. :) Plán v Larnace tentokrát vymýšlel Manolis. Byla jsem na zvědavá. :D

Když jsme se blížili do Larnaky, tak jsem vyhlížela starý akvadukt Kamares, the old aqueduct.

Kamares, the old aqueduct.

Prvně nás vzal do Larnaca castle. Nazývají to hrad, ale je to spíš taková malinká mořská pevnost, které dominuje náměstíčko, ve kterém se pořádají slavnosti a koncerty (bylo tam i podium), pár prázdných místností, ochoz po hradbách a malinké muzeum s keramiou a s odpočívárnou s otomany.

Z venku

Serfovací prkno

Opravdu to bylo malinké

Poblíž hradu se nacházel The Church of Saint Lazarus - kostel sv. Lazara. Samozřejmě, že při vstupu byl vyžadován dresscode, ale zapůjčovali speciální šátky na zakrytí nohou, tak jsme mohli vstoupit.

The Church of Saint Lazarus

Slušelo mu to. :D

Tím cestování po památách skončilo a my šli k pláži, kde na nás čekal Nick, Lauren a Maja. Pro Nicka to byly poslední hodiny na Kypru, neboť čekal na letadlo. Asi hodinu jsem si s ním povídala a pak jsem zaířila po svých. V plánu bylo Larnaca salt lake - solné jezero.

Bez mapy a pohým obrázkem místa v mé hlavě, jsem vyrazila. Nejprve jsem narazila na Panagia Faneromeni. Docela pěkný kostel i s katakombami. :)

A pak začala ta akční část:
Z mapy jsem si pamatovala, že musím narazit na park, skrz který projdu až k jezeru. Nu, na park jsem narazila a vydala se jím. Jenže po pár minutách chůze mě zprava začal lemovat ostnatý drát. Pokračovala jsem dál, až jsem narazila na ostnatý drát i předemnou a po levé straně jsem měla plot. No, pěkné. Vrátit se? Nebo to přelézt. Tak jsem to přelezla. Jelikož byly na ostnatém drátu i kamery, tak si myslím, že mě teď má Kyperská armáda na seznamu teroristů. Moc tomu pak ani nepomohlo, že jsem si fotila jejich vystavené válečné stroje, za kterými se nacházela základna. Ups.

Tak tohle jsem přelezla.

Dokonce i kostel tam měli.

A pak už to byl jen kousínek k vytouženému Larnaca Salt Lake. U tohoto jezera se sdružují plameňáci, neboť zde mají hojnou potravu. Já jsem ale, bohužel, žádného neviděla. Co ale byla fuška, bylo dostat se k jezeru. Půda byla totiž maximálně nestabilní a hned prvním krokem jsem se propadla. A není nic víc nepříjemnějšího, než si popálit nohy vařícím bahnem. Na první minutu mě to odradilo, jít dál, ale pak převlála má akční stránka a po zanalyzování terénu, jsem si vybrala, podle mě, bezpečnou cest a dostala jsem se až k jezeru.

Ano, při ceste nazpátek jsem se velkým obloukem vyhla armádní základně a vydala se na pláž za ostatními. Když jsem pak šla po pláži a viděla, že je po dlouhou dobu mělčina, tak jsem neodolala a vešla do vody v oblečení. Po 15 metrech mi začaly vlny olizovat kraťasy. Co ale bylo nesnesitelné, byla teplota vody. Skoro jsem ani nepoznala rozdíl, mezi vodou a teplotou těla. Doopravdy ta voda hřála, na místo toho, aby chladila.

Nedělejte ve vodě stojky.

Patriku, jsi to ty? A kde máš spongeboba?

No, to není zrovna dobře umístěná reklama pro udělování cen Českého lva. :D

Když jsem narazila na ostatní, tak šli zrovna na večeři. Poté jsme jeli domů. :) Co mě ale opět dostalo na Kypřanech, že když se jich zeptátm, zda mluví anglicky a odpoví "trochu", tak to vždy znamená, že umí prdlajs. Pak úplně v klidu nastane, že autobus přijede o deset minut dříve a Manolis s Eirini jsou pryč, tak se ptáte, zda autobus počká, a řidič vám s ledovým klidem odpoví: Jedeme do Limassolu, do Pafosu pojede ten další. :D

Večer jsme oslavovali Martiny narozeniny.

Super by bylo nejít spát ve 4.00 ráno. :D

VĚDĚLI JSTE, ŽE místo toho, aby Kypřané řekli ne, tak udělají mlaskavý zvuk ústy a zaývají souhlasně hlavou jako by říkali ano? :D

Summary:

I went with Manolis and Eirini to the Larnaca to visit Nick before he leave home (It was his last day). When me and Manolis went to meeting point I was almost hit by falling hangle of broom. o.O Karmaaaa.
Manolis made plan for Larnaca, so I little bit worried about it, but it was great. We saw together Kamares, the old aqueduct, Larnaca "castle" and the Church of Saint Lazarus. After it we went to the beach to visit Nick, Lauren and Maja. One hour later I chose go alone to Larnaca salt lake.

The adventurous part of my trip: :D
Because I remembered route to the Larnaca Lake and also I remembered, that I can go through the forest, I chose this way, BUT at the end of forrest was barbed wire for military base and fence made from iron bars. So I decided climb over it.

I think that now I am on a list for terrorist people. After it I finally came to the Lake! And tried went so close how it was possible, but the ground was so soft and unstable, that I decided that it will be better dont do it (because I broke through a mud and it was sooo hot!)...................... and after one minute later I tried it again! And I was successful. :3