Do sundání té mrchy na ruce zbývá už jen devět dní.
4. 11. běžím charitativní závod okolo Hostivařské přehrady. Na výběr byla 7km trať (fitness) a 14km trať (profi). Volím profi, nejsem přeci bábovka.
Na start závodu běžím, vyzvedávám si startovní balíček a koukám po konkurenci. S úděsem zjišťuji, že všichni kolem mě mají startovní číslo pro 7km trať. V koridoru pro 14 km nás stojí cca 40. Od moderátora se dozvídám, že se mnou běží i dva ultramaratonci a závodníci z Iron manu (jeden dokonce drží český rekord). Paráda, budu jak lemra poslední...
Po výstřelu vybíhám ostřejším tempem, vím, že se musím snažit, jinak budu prostě poslední. Po druhém kilometru je přede mnou ostrý kopec na výběh. Po půl kilometru umírání se dostávám na vrchol. Mám úplně ztuhlé nohy, ale opět to rozbíhám. Po 4. km je prudký seběh. Dělá mi krapek problém ho udýchat. Pod kopcem se na chvilku zastavuji, 3x ostře nadechuji a běžím dál. Přede mnou je druhý výběh na kopec. Vůbec se mi nechce. Výběh trvá dva kilometry. Na kopci toho mám plné brejle. Do konce prvního kola zbývá 1,5 km. Cílovou pásku protínám a vidím, že někteří z kategorie profi odstoupili a dál nepokračují. Paráda. Jak mě se nechce běžet druhé kolo. Na 8,5. km slyším moderátora, jak fandí právě probíhajícím běžcům z kategorie Profi. Paráda, jsou za mnou celý kilometr. V ten moment se házím do klidu a běžím na pohodu. Druhý okruh je už v pohodě. Dokonce předbíhám pár běžců. Do cíle se dobíhám už bez pocitu na sebevraždu. Dostávám medaili a spokojeně se ohlížím za dalšími dobíhajicími. Nejsem poslední. Jupí. :)
Bez závodů se hůře píší běžecké zážitky, tak alespoň vkládám jednu tréninkovou fotku s Jirkou Prskavcem. :)
A jeden 14km výběh s Markem.
Další volné dny trávím denními rehabilitacemi, aby se zápěstí rychle dostalo do formy.
Prosinec
Prosinec je svým způsobem měsícem odpočinku. Dokončuji rehabilitace a před sebou mám poslední závod sezóny.
9. 12. se běží Matoni FreeRun v okolí zámku Konopiště. Po dojezdu zjišťuji, že je parádní kosa. Neochotně se jdu převléci do provizorního stanu a pak čekám na začátek závodu.
Běží se dvě pětikilometrová kola. Začátek opět ze strachu o umístění napaluji. Kopec na druhém kilometru vybíhám a nechávám běžce za sebou. Ještě po rovince běžím dobře, ale při seběhu z kopce zpomaluji. Mám na lesním povrchu obavu, abych neuklouzla. Do druhého kola vbíhám s elánem, který mě opouští u výběhu do kopce. Trošku ho odchodím a pak se opět rozbíhám. Již se mi nedaří dohánět běžce přede mnou, ale nejsem aní dobíhána běžci za mnou. Poslední seběh si užívám a v cíli jsem na profil tratě s velmi dobrým časem. Dostávám medaili a spokojeně odcházím z cílového prostoru.
Do konce měsíce absolvuji ještě pár výběhů. Jeden dokonce i na Vánoce. Také jsem dvakrát zkusila Boulder. No, je to těžká sranda.
Rok ukončuji s 1140 km, no, musím se víc snažit. :) Ale když se koukám na ty medaile, tak jsem se asi snažila i letos. :D
 |
Matoni free run - 10 km
Běchovice - 10 km
Půlmaraton Praha
Maraton Praha
Půlmaraton Karlovy Vary
Půlmaraton Olomouc
Adidas Woman Challenge + Birell Grand Prix - 5 + 10 km
Půlmaraton Ústí nad Labem
Hradecký půlmaraton - (2. den po zlomenině zápěstí)
Brněnský půlmaraton
Půlmaraton Moravským krasem
Spartan Race 2016 - 7 km (má první medaile, ale přiznávám, že jsem se na ní jen zvedla z gauče, běhat jsem začala až 4 měsíce poté)
Run for Movember - 14 km (4. týden po zlomenině zápěstí)
Zombie Run 2016 - 5 km
Run Tour Praha - 10 km
Winter Run - 8 km
Rungo běh přes ty tři tydýty - 6,5 km (původní medaile byla perníková, žel se rozpadla)
Urban Challenge - 5 km
Pivní běh Praha - 5,5 km (1. den po zlomenině zápěstí)
Součet? 2 medaile za rok 2016 a 17 medailí za rok 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat