Cesta je dlouhá a má dosavadní běžecká vůle bídná. Do závodu se uvrtávám na začátku srpna koupí letenky. V ten samý moment nastavuji ve své běžecké aplikaci tréninkový plán na 25. 2. Trošku promnu oči, když zjistím, že mě do data konání čeká celých 1000 km. Trochu zanadávám, že jsem celý rok prolajdáčila a na svém kontě mám doposud 750 km. Inu co, v únoru jich bude 1750.
První týden běhu nadšeně překračuji plán s 47,7 kilometry. Na výsledku se podílí i skvělý běžecký výlet na Karlštejn, kde jsem s Markem běžela kolem lomů a pak skrz vyschlý vodopád.
 |
| Trénink s Reebokem |
 |
| Lom Velká Amerika |
Druhý týden plán plním téměř na kilometr s celkovým počtem 35 km. Asi za největší zmínku stojí můj Long run, kde se během 16 km vystřídalo velké vedro, déšť, dusno, vedro a déšť. Nezažijete lepší pocit, než běžet skoro slepí, neboť vám deštěm stéká pot do očí. Na dvanáctém kilometru mi volali z personálky, že si dáme schůzku, tak jsem se omluvila, že zrovna běžím, že možná budu znít udýchaně. Schůzku jsem si nakonec domluvila na druhý den po hodině jógy. Když už vypadám jak sportovní blázen, tak ať to má pořádné grády. :)
Třetí týden je ke mně plán mírumilovnější a mám splnit jen 30 km. Zní to jednoduše, neboť o víkendu běžím půlmaraton v Moravském krase, ale člověk míní, osud mění. Celkem naběhám 28 km. Nedělní část vynechávám, neboť jsem po závodu naprosto mrtvá. Ne vždy se vše povede podle plánu a prostě se stane, že narazíte na závod, který vám nesedne. Pochvalou mi může být, že jsem nedoběhla poslední. :) A v čem byl závod zvláštní? Půlka se běžela do kopce, druhá půlka z kopce. Smutné bylo, že organizátoři nepřipravili po trati žádné ovoce... a běžet s křečemi v břiše v důsledku prázdného žaludku je peklíčko. Když se k tomu přidají i křeče ve stehnech, tak se vám z toho rázem stane těžko zvladatelný koktejl bolesti. Na druhou stranu je vtipné, že má aplikace v mobilu mi naměřila více kilometrů a tedy i lepší čas na půlmaratonu. Ve výsledku mám tedy reálný nejhorší čas a zároveň mi aplikace gratuluje k vylepšení osobáku. :D
 |
| Nemůže to být neúspěch, pokud nejsem poslední. :D |
Týden čtvrtý, umírající. Půlmaraton mě trochu udolal, a tak běžím jen jednou: výklus s Kylarem na 7,6 km. Snad mi může být aspoň malou útěchou, že jsem každý den splnila 10 000 kroků.
Dle aplikace mám za srpen naběháno 130 km (jeden týden nebyl součástí maratonského plánu, takže pár kilometrů není v blogu zaznamenáno).
Přede mnou je závodní září. Už se těším na medaile a na překonání měsíční hranice 130 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat